To je ta cesta, kterou mám na mysli: pustit děti do přírody a nechat je v počátečním stadiu života absorbovat úplně jiné věci [než počítače]. Padat přes pařezy, sbírat v lese šišky, lyžovat, bruslit. Takhle trávíme čas, čteme si, hrajeme na piano, sportujeme, povídáme si. My nemáme zapnuté monitory. Když dětem nejdřív ukážete svět, který tady byl ještě dřív než jakékoli technologie, bude to pro ně snazší. Ale musíte jim jít příkladem, když budete napřetržitě sedět před obrazovkou a nebudete s nimi mluvit, samy nezjistí, že realita je prožitkově a emočně někde úplně jinde. Pokud se rodiče postarají, aby děti měly v rovnováze svět virtuální a svět skutečný, nějak ten vývoj možná i zvládnem.
V rozhovoru pro Víkend Hospodářských novin z 8. února 2008